Letošní report bude něčím nový. Především tím, že namísto Tonči ho budu psát já…což je tedy změna absolutně největší. Navíc tolik jako Tonča muzice nerozumím, tudíž se na tento tenký led příliš pouštět nebudu a moje poznámky berte s rezervou.
Rock For Animals roku 2009 bylo již od rána ve znamení špatného počasí. My, co jsme vstali velice brzy ráno, abychom mohli vše připravit pro hladký průběh, jsme zažili i jemný déšť. Ten se sice brzy vydal na další cestu směrem na Prahu, ale i tak zanechal za sebou mraky a nepříjemně studený vítr. V tu chvíli se již organizátorkám začaly objevovat na čele první vrásky – „Přijde vůbec někdo??“ Práce jako úklid, stavění stánků, vojenského stanu, zakrývání pódia a mnohých dalších probíhaly docela jako na drátkách. Zvukař i lidé s vegeobčerstvením dorazili včas a rázem se pustili do zařizování. Zvukař stavěl aparaturu, Káťa a Šíma mazali bagety. Nato se na mě vrhli první hladovci z řad pomahačů a organizátorů.
A brzy se objevil první problém – první kapela Wirebrush měla zpoždění. Takže časový harmonogram nabral skluz. Budiž jim toto odpuštěno aspoň částečně, protože zaskakovali za odpadnuvší kapelu. Ale tím již bylo dáno, že celkově ten den bude mnoho lidí na štíru s časem. Wirebrush hráli první, ale přesto ale odvedli výborný výkon a za to jim patří dík. Po nich hrála Kurva od vedle a i jejich vystoupení se setkalo s potleskem. Já sice neměla tolik času je sledovat, ale pamatuji na rozverného tatínka, který pařil s ratolestmi. Pak následovala kapela Babygrace s velice pohlednou zpěvačko-kytaristkou a příjemným rockem. Tou dobou už probíhal D.I.Y. workshop, kde si zájemci mohli nastříkat na triko či mikinu jeden z připravených motivů…či kreativně vytvořit něco vlastního. Kapelu Babygrace měl vystřídat Pan-K. A zde se objevil další zádrhel. Basák ze zmíněné kapely měl den před tím svatbu, která trvala do ranních hodin. Což zapříčinilo, že bubeník ze zmíněné kapely zaspal a vstával přibližně v době, kdy už měl mít nazvučeno a kapela měla hrát první songy. Naštěstí byl skluz, který se sice trošku zvětšil, ale nakonec vše dobře dopadlo. Bubeník nezvracel do bicích a ani nikdo jiný z kapely nespadl do aparatury. Pak už kapela stíhala kapelu, ve vojenském stanu se rozjelo promítání filmů za práva zvířat, také jeden filmík od místních tvůrců a zájemci se mohli podívat i na menší výstavu. Grande tete mi uvízli v paměti díky baskytaristovi a kytaristce, kteří navzdory tomu, že kapela hraje ska, předvedli metalové kousky. Po nich následovala místní speed metalová kapela Steelfaith, kde zpívá i jedna z nás, pořadatelek. Miri si tak od stánku se zdravotnicí odskočila na pódium (kde se občas objevila jako moderátorka) a předvedla standardně dobrý výkon. Pozitivní deviace byla další na řadě, následována Anime Torment a Bella Ficou. Na Definitivní Ententýk jsem si udělala chvilku a přišlo mi to jako příjemné skáčko. Po nich (pokud se nemýlím) se dražil plyšový pes, což je jedna z tradic našeho festivalu. Ten letošní byl opravdu vymazlený…a přesto se vydražil za neuvěřitelných 750,-Kč!! Five O’Clock Tea předvedli opravdu skvělý výkon, nadchlo mě, že se zpěvák i občas vydal do publika. A poslední Pohádkovej rivajvl byl tou třešničkou na dortu. Lidé pařili a pořadatelky mezi tím zahájili první fázi bourání a uklízení. To aby toho nebylo moc, až vše skončí. Já už jsem tou dobou téměř nemohla chodit, mám pocit, že jsem ostrov oběhla asi milionkrát a nohy jsem za sebou spíš jen vláčela.
Letošní rok se obešel bez problémů, časový skluz se podařilo stáhnout již u kapely Anime Torment a ani mezi přítomnými psy jsem nezaznamenala nějaký větší konflikt. Pořadatelky byly standardně unavené, naštěstí ošklivé počasí přesvědčilo mnohé bruslaře a kolaře, aby zůstali doma. I tak se ale našlo dost nepříjemných občanů, kteří se domáhali vstupu.
Myslím, že letošek ukázal, že RFA začíná mít tradici a snad i určité publikum, které ráno přijde. Útulku jsme předaly 14 350,- Kč, což bereme jako úspěch. Neboť na rozdíl od loňského roku nebylo všechny výdaje pokryty dary sponzorů.
Nakonec bych chtěla poděkovat – všem sponzorům, městu za pronájem plochy, lidem – že přišli, kapelám – že zahráli za cesťák či za nic, kamarádům, kteří pomáhali od brzkého rána, lidem na vstupu – že útrpně snášeli buzeraci od méně informovaných a arogantních spoluobčanů. Díky i spoluorganizátorkám Miri a Tonče, protože je fajn, že jsou v Litoměřicích lidé, co mají stále chuť dělat takové akce.
za RFA Vivien